Občas je to prostě jeden velký nepořádek

Spousta papírů, počmáraných, zmuchlaných a roztrhaných, plejáda škrtanců, chození po pokoji i koukání z okna. Zmatek a mumlání si pod vousy… Tak to může vypadat i u „jedné hloupé věty“. Pokud je to zrovna hlavní nadpis na vaší homepage, je to setsakra důležitá věta. A tak se píše, škrtá, maže, vymýšlí, přepisuje, vyhazuje, komentuje, zavrhuje a předělává pořád dokola, až to přijde... Ten pocit, úleva. Najednou máte finální verzi, na které můžete stavět další (a delší) texty.

S tím souvisí i čas… Pokud zadáte copywriterovi, že má vymyslet motto nebo popis společnosti o přesně daném počtu znaků, může to být klidně několik hodin práce. Někdy prostě nepřichází inspirace, to se stává i v lepších rodinách. Ale hlavně je za tím vším poznání. Vás, firmy, tonality, cílovky… Jde o jednu větu, která je ve výsledku napsaná během pár vteřin, ale je výsledkem dlouhého bádání. Možná ji někdo vystřihne jen tak mezi řečí u kávovaru, to ale musí být machr, který vás má prohlédnuté jak rentgenový paprsek. 

Někdy to bude hotové hned, jindy sotva za týden...

Tipů pro copywritery a od copywriterů je spousta, stačí chvilku googlit nebo sledovat hvězdy LinkedInu. Nevím, jestli to, co dělám já, může pomáhat i někomu jinému, tohle je spíš moje obhajoba, proč občas dávám termín za dva týdny a jindy něco vyseknu do druhého dne.

Inspirace je totiž vrtošivá dáma. A někdy přijde třeba v tramvaji a sotva naskočí, hned je text hotov. Jindy se schovává a  musíte ji hodně přemlouvat. Za tu dobu, co spolu laškujeme, jsem si osvojila pár fíglů, jak na ní.