Blog | Copywriting
Kreativní proces copywriterův
9. prosince 2020
Občas je to prostě jeden velký nepořádek
Spousta papírů, počmáraných, zmuchlaných a roztrhaných, plejáda škrtanců, chození po pokoji i koukání z okna. Zmatek a mumlání si pod vousy… Tak to může vypadat i u „jedné hloupé věty“. Pokud je to zrovna hlavní nadpis na vaší homepage, je to setsakra důležitá věta. A tak se píše, škrtá, maže, vymýšlí, přepisuje, vyhazuje, komentuje, zavrhuje a předělává pořád dokola, až to přijde... Ten pocit, úleva. Najednou máte finální verzi, na které můžete stavět další (a delší) texty.
S tím souvisí i čas… Pokud zadáte copywriterovi, že má vymyslet motto nebo popis společnosti o přesně daném počtu znaků, může to být klidně několik hodin práce. Někdy prostě nepřichází inspirace, to se stává i v lepších rodinách. Ale hlavně je za tím vším poznání. Vás, firmy, tonality, cílovky… Jde o jednu větu, která je ve výsledku napsaná během pár vteřin, ale je výsledkem dlouhého bádání. Možná ji někdo vystřihne jen tak mezi řečí u kávovaru, to ale musí být machr, který vás má prohlédnuté jak rentgenový paprsek.
Někdy to bude hotové hned, jindy sotva za týden...
Tipů pro copywritery a od copywriterů je spousta, stačí chvilku googlit nebo sledovat hvězdy LinkedInu. Nevím, jestli to, co dělám já, může pomáhat i někomu jinému, tohle je spíš moje obhajoba, proč občas dávám termín za dva týdny a jindy něco vyseknu do druhého dne.
Inspirace je totiž vrtošivá dáma. A někdy přijde třeba v tramvaji a sotva naskočí, hned je text hotov. Jindy se schovává a musíte ji hodně přemlouvat. Za tu dobu, co spolu laškujeme, jsem si osvojila pár fíglů, jak na ní.
Jak si předcházet paní Inspiraci
Aktuálně řeším, že současný stůl a židle nestačí, bude třeba zařídit opravdické pracovní místo. Ono když vás bolí záda, moc vám nejde být kreativní, stejně tak je důležitý spánek. To pak ani litry kávy nepomůžou. Taky mám svoje vychytávky, o těch jsem už psala. Někdy poslouchám hudbu - jestli chcete, zkuste můj playlist Copywriting na Spotify. A někdy prostě musím chodit, aspoň po pokoji. Jindy se zase dívám z okna. Lépe řečeno z balkonu. Mám pod ním hřiště, kde většinou trénují děti. A tak je tam spousta emocí, vzruchu a křiku, které krásně zaplní ticho v hlavě.
A pak jsou tu knížky...
