Copywriting | Zdenka Linka | 14. 4. 2023

Proč doopravdy nechcete psát?

Nemám čas. Všichni už všechno řekli. Vždyť já nic neumím! Nechci sdílet nic ze svého soukromí. Mám jiné priority. Není to nic extra. Poznáte se? Minimálně jednu z těchhle výmluv jsme někdy použili všichni. I já. Je to pohodlné. Prostě není čas, raději udělám něco jiného. Na první pohled normální situace. Zkusili jste ale někdy přijít na kloub tomu, proč je pro vás pohodlnější odpovědět na všechny e-maily v inboxu a vyplnit daňové přiznání než napsat jeden příspěvek na LinkedIn?

Někde tam hluboko víte proč

I taková blbost jako příspěvek na sítě nebo prezentace před týmem může mít souvislost s dávno zapomenutými zkušenostmi. A přiznejme si to, občas je jednodušší nechat věci tak, jak jsou, i když je někde problém. Existuje pro to termín secondary gain.

Secondary gains jsou (zjednodušeně řečeno) benefity toho, když nic nebudeme měnit. Proč? Protože náš mozek je tak trochu mrška, i když to myslí dobře. Chce nás jen ochránit. To je totiž jeho hlavní funkce… Nebo ne? A protože si moc dobře pamatuje, jaké to bylo, když [doplňte traumatický zážitek ze školy, první práce nebo i rodiny], radši nás bude přemlouvat, ať to neděláme.

Secondary gain (druhotný zisk)

Klasický příklad je hubnutí. Měla bych shodit těch pár kilo, ale… Můj mozek ví, že to bude bolet. Fyzicky i psychicky. Že budu muset dělat něco nepříjemného, hlídat si jídlo a vůbec to nebude pěkný. Když ale místo toho nebudu dělat nic a radši si dám ten dortík a kafe, bude mi přece fajn, no ne? A to je druhotný zisk. Radši nedělat nic a mít užitek ze současné situace než něco měnit a cítit se nekomfortně. Secondary gains jsou dokonce medicínský pojem. Víc o nich najdete třeba v tomto článku od Jeremyho Roadrucka.

Ale zpátky k psaní a tvorbě obsahu, třeba příspěvků na LinkedIn. Je docela dobře možné, že kdysi dávno jsme řekli názor a někdo ho hned smetl ze stolu. Základka, střední, rodinný oběd, to je jedno. Prostě jsme vyjádřili svůj pohled na svět. A bum! Přišla naprosto negativní reakce. Buď zticha! To je blbost! A podobně. Tohle si náš mozek moc dobře pamatuje a nechce, abychom to zažili znovu. Chce nás chránit. 

Nepiš ten příspěvek, co když…

Hele, jseš si tím jistá?

Radši to přepiš…

Něco takového nám bude náš jinak úžasný mozek napovídat.  

Je však důležité si říct, že jsme v jiné pozici než tenkrát. Nejspíš taky starší. Máme nové zkušenosti, posunuli jsme se… Je třeba se tomu strachu postavit. Obejměte své mladší já, podejte mu ruku a společně vykročte vstříc novým výzvám.

Co na to řeknou ostatní?

Velmi častý důvod strachu: okolí. Co na to řeknou ostatní? Rodina, kolegové, zákazníci? Podvědomě začneme vytvářet konstrukty a řešit všechny kolem. Výsledkem je: 

a) radši nic neuděláme, protože tak nikoho nenaštveme,

nebo

b) když už něco uděláme, natřískáme tam tolik informací, kolik se jich tam jen vejde. 

Bohužel ani jedno řešení není ideální.   

Pojďme se podívat na situaci a), v níž se bojíte, že někoho naštvete nebo že vás někdo bude popotahovat na nějakém detailu. Takže radši nic nepíšete. To moc dobře znám a taky si proto pravidelně dávám delší či kratší pauzy od sociálních sítí. 

Pravdou ale je, že většina lidí nepřeje druhým neúspěch. Naopak, chtějí se dozvědět, co se vám povedlo, co už moc ne, jak se z toho poučit pro sebe. Kdyby to tak nebylo, nevznikalo by tolik seberozvojových knížek a nesbírali bychom citáty. Jasně, hejtry najdete všude. Pokud se však budeme bavit primárně o tvorbě pro byznys – příspěvky na LinkedIn či vystoupení na odborných konferencích – většina lidí bude naprosto v pohodě. Tedy pokud se nebudete pouštět do nějakého kontroverzního tématu.

Pak je tu druhý případ: situace b), kdy si v hlavě vykonstruujeme, co si možná budou myslet ostatní, a radši rovnou předejdeme všem jejich pochybnostem. Většinou jsou to příspěvky a přednášky, které jsou prošpikované tím, že daný člověk má 350 let praxe v oboru, prošel 658 společnostmi a každý den spí jen 2 hodiny, aby všechno prostudoval. Teď jsem to přehnala, ale asi je jasné, kam tím mířím. Tímhle předvídáním a dokazováním něčeho, na co se nikdo neptal, budete působit úplně opačně, než chcete (!) – arogantně.

V tuto chvíli se tak svezete s těmi skutečně arogantními a váš dobrý úmysl se totálně mine účinkem…

Jak z toho tedy ven?

TL;DR: Buďte sami sebou. To se to řekne, že? Je to běh na dlouhou trať, ale zkoušejte malé krůčky. Sem tam něco okomentujte kolegům nebo klientům. Pak zkuste nějaký lehčí příspěvek, najděte si rytmus, tón, který je vám příjemný. Možná zajděte i na nějaký trénink copywritingu, abyste načerpali základy a byli jistější v tom, co můžete ovlivnit. Možná vám bude vyhovovat mentor nebo oponent. Hledejte, co potřebujete, a občas vykročte z komfortní zóny. Nejspíš to nebude tak strašné, jak si myslíte. :) 

Držím vám moc palce!

Další články

Kde hledat aktuální informace, když...

Plavete v množství informací o tom, co a jak máte psát? Jeden zdroj uvádí, že LinkedIn algoritmus miluje příspěvek o 1 300 znacích. Ten druhý naopak říká, že byste měli přitlačit a dvě postované normostrany jsou tak akorát. Čemu tedy věřit a kde najít nejaktuálnější informace? Pojďte se seznámit se zdroji, které při své práci používáme my.

Content marketing v B2B: nástroj pro poučenější publikum s větším zájmem o koupi

Pojďme se vyhnout nudným definicím o tom, že content marketing (obsahový marketing) je strategie pro tvorbu a distribuci hodnotného obsahu pro cílovou skupinu… Místo toho najdete níž pár čísel a zkušeností, které ukazují, proč je fajn obsahový marketing dělat nebo ho dělat lépe.

Copywriterské zlato? Informace

My copywriteři jsme tak bohatí, jak plný je zápisník s informacemi. Nejde jen o ty dohledatelné na internetu. To největší bohatství představují právě ty, které tam tak snadno nenajdeme. Informace přímo od klienta. Jak a proč byste jich jako copywriteři měli získat co nejvíce? Pojďme si to společně projít.