Jestli mě něco děsí ještě víc než samotný stres z práce, je to strach z nekvalitní práce. Když vidím svůj text zveřejněný u klienta s překlepem, jdou na mě mrákoty. S tepem 230 píšu omluvu a žádost o opravu. Naštěstí mám klienty, kteří chápou, že i copywriter je jen člověk, který se občas překlepne…

Jak je tedy možné, že profík typu copywriter zapomene předložku nebo dá místo spojovníku pomlčku? Důvodů je víc. Jedním z nich je obyčejný spěch, stres nebo jiná nepozornost. Dalším může být zákeřnost češtiny, se kterou si neporadí ani Internetová jazyková příručka. Mnohem častěji bude ale problém někde jinde, zvlášť u delších textů nebo u těch, ke kterým se opakovaně vracíme – autorská slepota.

Autorská slepota vědecky prokázána

Pojem autorská slepota krásně popsala Jana Dušátková z Češtinářských špeků. Nebudu ji tedy opakovat. Základ je však ten, že náš mozek už prostě ví, co jsme chtěli napsat, a nevidí proto detaily.

Najdete spoustu copywriterů, kteří staví na tom, že dodávají text bez pravopisných a stylistických chyb. Já se ale řadím do té skupiny, která spí klidněji, když její texty vidí ještě někdo další (konkrétně Kuba Marek). Autorská slepota se totiž nejčastěji spojí s tlakem na termín a obyčejným životním shonem. Doporučuji proto zařadit do schvalovacího kolečka textů ještě jedny oči a zároveň prosím za nás všechny o shovívavost, pokud uděláme chybu. ;-)